Háně létající káně

Tady si každý můžete založit svůj vita-deníček.
Podmínkou je, že název deníčku bude začínat vaší přezdívkou.
Viz vzor.

Moderátor: hugo

Odpovědět
Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Háně létající káně

Příspěvek od Háně » čtv pro 25, 2014 12:09

Ahoj :br
Tohle bude můj zápisníček. Zakládám si ho kvůli sobě, ale pokud ho bude někdo číst a občas něco okomentuje, budu strašně ráda.
Jeminkote, nevím, jak se to tady dělá, v počítačovém psaní zrovna moc nevynikám, tak zkusím dát "odeslat" a schválně, co se stane :D

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Háně létající káně

Příspěvek od Háně » čtv pro 25, 2014 12:23

Tak jo, funguje to, bezva.
Ráda bych napsala něco o sobě. Ještě loni touhle dobou, vlastně až do začátku letních prázdnin, mě velmi často bolelo břicho, přikládala jsem to ale stresu ve škole. Odmaturovala jsem úspěšně, přijímačky se taky povedly, ale po tom všem jsem byla strašně unavená a ještě jsem dostala zánět močovýho měchýře a bylo to hrozný. Rozhodla jsem se vyzkoušet vše možné, aby se břicho uklidnilo a postupně jsem přišla na to, že některé potraviny mi nedělají dobře (zejména pečivo) a snažila jsem se je omezit. Dost mi to pomohlo :wink: a tak jsem celý moje nejdelší prázdniny v životě využila na rekonstrukci nejen těla, jídelníčku, ale i tak nějak celýho života. Srpen byl bezva, jako by se zbořila hráz potoka a všechno se to najednou vylilo a od tý doby se na své kánoi nechávám unášet šíleným proudem a zdolávám peřeje a jezy a snažím se to mít trochu pod kontrolou a někdy mi to nejde.
Pak se stalo ještě strašně strašně moc věcí, ale chtěla bych to sem dopisovat tak nějak postupně, stejně se musím jít chystat, jdeme na návštěvu k babičce. Ještě bych se ráda zmínila, proč jsem si založila tenhle zápisníček - poslední dobou se moje loďka v těch peřejích nějak moc kymácela a já jsem dostala strach, abych se nevyklopila, nebo aby nepřijela záchranná služba a neodnesla mě někam do "bezpečí" na břeh. Hledám tady inspiraci a motivaci a to všechno. Když člověk ví, že by to dokonce možná mohl někdo někdy číst, tak se víc snaží a píše se mu líp. A můj přítel už má asi vymluvenou díru do hlavy a tady by to mohl číst dokonce někdo, kdo ví, o čem mluvím a sám si to zažil. Takže proto. Zatím čau.
>:-)

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Nemám ráda příběhy

Příspěvek od Háně » pát pro 26, 2014 13:22

V knihách mám příběhy moc ráda, jsem trochu knihomol. Ale co se týká mě, nejradši si žádné netvořím. Když bych si nějaký vymyslela, za minutu už stejně platit nebude. Nerada o sobě sáhodlouze vyprávím, nerada jsem taková a maková. Každou vteřinu umím být jiná. Lidi všeobecně rádi zařazují a dělají si o někom obrázek, ale pak se ustrnou v jednom bodě a už se dál nevyvíjí. A najednou jsou jim jejich ušité šatičky malé a ouvej, jak se z toho dostat ven. Samozřejmě mám ráda, když mě někdo chválí a oceňuje moje vlastnosti, radši jsem ale, když mě chválí za to, že jsem udělala výborný raw cukroví na Vánoce, než že jsem milá a hodná, protože já milá a hodná nechci být celý život. Nejlepší je, když se vše hýbe, žije. Nic není tak, jak bylo před vteřinou. Tahle nejistota je občas nepříjemná, ale cítím se tak mnohem svobodněji.
Tak alespoň ve zkratce, jak se to má s mojí stravou, která je také v neustálém vývoji. Nejdříve jsem přestala jíst pečivo a ejhle, bolesti břicha byly pryč. V létě bylo všechno super. Ráno jsem popadla pár broskví a vypadla ven, k obědu jsem měla salát a k večeři to, co zrovna bylo doma. Čím živější, tím lépe se cítím. Je toho tak moc, necítím, že bych se musela nějak omezovat, že tohle a tohle nejím, právě naopak, chci toho jíst tolik, že na "dobroty" už nezbývá místo. Soustředím se na to, co je ve větším množství. Netrápím se a klidně si dám po zeleninovém obědě kousek čokolády, a co? Ženy, co si drží štíhlou linii by z toho omdlely. Daly by si totiž vepřo-knedlo-zelo a pak by to tloustnutí dávaly za vinu dvěma čtverečkům čokolády. Já si vepřo-knedlo-zelo nedávám, neboť maso nejím asi 7 let, ale se štíhlou linií si starosti dělat nemusím. Od léta jsem zhubla 8 kilo, mně je bezva, mám více síly a stejně ještě spoustu zbytečnýho tuku mám, ale rodiče se bojí, že se mi to vymklo z rukou a ať si zajdu k dietoložce. Ještě to tak. Všímám si drobných změn - jablko z obchodu mě nezasytí, kdežto jablko rovnou utržený ze stromu, ač je kyselý a má na sobě spoustu ďobanců, mi stačí ke svačině s přehledem. Začínají mi chutnat olivy a grep. Podprsenka mě už nějak moc tlačí, ačkoliv prsa se mi o dost zmenšily, pryč s ní. Náušnice jsou taky zbytečné. Mýdlo, líčidla, deodorant také letí z okna (obrazně řečeno) .Když se procházím s nějakým čtvernožcem, nejsem to já a kůň. Nejsem sama, jsme prostě dvě bytosti. A stejně tak všechny ty stromy okolo mě. A kopřivy chutnají docela fajn. Všichni jsme jedna bytost. Když si dám vařené jídlo, jsem pěkně vzteklá, není radno se mnou trávit odpoledne. Když si ráno zacvičím, je mi skvěle! Ráno už moc nejím, snídám okolo desáté či později. Taky večeře není v devět večer, spíš tak v šest, možná v sedm. Když není hlad, nemusím jíst, proč taky. A když to přece jen udělám, můj žaludek skučí. Nejvíce se mění psychika, dostávám skvělé nápady. Čím dál tím víc mě trápí pití mléka, nevidím důvod, vidím utrpení. Sice ještě mládě nemám, ale až ho budu mít, ať se jen někdo opováží mi ho sebrat! A pak mě ještě dojit. A tak v září dělám rozhodnutí, že se nebudu trápit a když ho chtít nebudu, prostě ho odmítnu, ať si každý myslí, co chce. Od té doby jsem mléko neměla. Občas to všechno není tak super. Je mi smutno a tak do sebe naházím vše, co vidím, hlava nehlava, avšak jen rostlinného původu. V tu chvíli to nejsem já, vůbec mi to nechutná, ale musím, musím, nejde to. A pak je mi špatně. Ovládnout se to vůlí nedá, snad jen tomu předcházet. Od té doby, co je škola a zima, je to horší. A teď bude zkouškový. Kamarádi postupně mizí, tedy ti lidští. Těch ostatních naopak přibývá. Ale všechno do sebe perfektně zapadá. A až bude čas, všechno se samo vyřeší.

Uživatelský avatar
Jindra
Příspěvky: 3939
Registrován: úte led 20, 2009 9:41
Bydliště: Nové Město na Moravě

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Jindra » pát pro 26, 2014 19:58

.
Háně (Hanko?) ahoj, poslyš - mám dojem, že Ty to máš v hlavě srovnaný
mně je pade a tak už jsem krapet pomalejší, proto si to ještě rovnám, rovnám a rovnat eště dlouho budu
já, kterej tak rád dělá chytrýho a rejpe do druhejch s tím, že to či ono dělaj blbě, Ti tady nemám co napsat
bych se leda tak ztrapňoval

"starej pardál" (tím myslím starší zkušený kolega, nic hanlivého) Buc tady občas zmínil, že raw je jen pro vyvolený
to neměl dělat, páč od tý doby mi často hlavou zní, že zrovna já ten vyvolenej nejsem - dělám totiž raw do značný míry "rozumově"
to bude tím, že jsem se k této rodině přidal jako těžkej materialista, což se ale dnes, po letech na raw, změnilo, už poznávám i svou duši a svýho anděla
to u Tebe mám pocit, že to děláš fakt srdcem a tak to má bejt, to je OK a to Ti přeju

píšeš Mýdlo, líčidla, deodorant letí z okna - zlatá holka. už jen tímhle bys to u mne vyhrála (mám štěstí, že moja manaželka to má taky tak)
je šílený, jaký chemický směsi natahuju do nosu poté, co na chodníku míjím dnešní moderní ženy a dívky

vítej a... já teda za sebe mám pocit, že je dobře, žes tu mezi námi ;-)
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid

Janek
Příspěvky: 2320
Registrován: ned dub 21, 2013 15:19

Háně létající káně

Příspěvek od Janek » pát pro 26, 2014 23:08

Jindro a cim si myjes ruce, Solvinou?
Háně píše:A až bude čas, všechno se samo vyřeší.
Jojo, uz 4 500 000 000 roku to tak funguje na Zemi...

...moderni lidi chteji vsechno TED a HNED a tak maji hypoteky stresy a hlavne se chteji bavit, az mam pocit, ze se mladi brzy ubavi k smrti :-)
1. Proč jsme iracionální.
2. Máte paranormální schopnosti? Pak dostanete milion korun viewtopic.php?t=8325#p190690
3. NEberu od statu, nemocenske jsem nebral, ani nepamatuji a platim a platim na tu vetsinu ceskeho naroda, kteri od statu berou. A Vy?
4. Kurt Tackmann : “Chytrý napadne špatný názor, hloupý jeho autora.”

Uživatelský avatar
cepheus
Příspěvky: 4949
Registrován: pát dub 09, 2010 17:17
Bydliště: Earth

Re: Háně létající káně

Příspěvek od cepheus » sob pro 27, 2014 3:03

Zase se s..e do reci dospelym, neuveritelny :D ..

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Hurá, někdo sem něco napsal!

Příspěvek od Háně » sob pro 27, 2014 20:13

Děkuji, mám radost, že sem někdo něco napsal :D a tohle opravdu potěšilo. m:-)
Popravdě řečeno je to po dlouhé době poprvé, co mi někdo řekl, že to mám v hlavě srovnaný :mrgreen: protože většinou si to lidé myslí spíš opačně, až na pár milovaných jedinců.
Vážím si toho, že mi ještě není ani dvacet, a mám celý život před sebou. Možná teď působím trochu jinak než ostatní, což budu tedy asi vždycky, zejména na rodinných oslavách s "občerstvením" (:-) (zrovna dnes mám jednu za sebou), ale za pár desítek let bych toho asi hodně litovala, kdybych se mermomocí snažila vypadat normálně.
A spoustu věcí si ještě potřebuju sama v hlavě srovnat. Teď jde hlavně o to se vydat tam, kam mě to táhne, protože později už bych nemusela mít odvahu.

Uživatelský avatar
rudo
Příspěvky: 5403
Registrován: sob črc 16, 2011 8:43

Re: Háně létající káně

Příspěvek od rudo » sob pro 27, 2014 22:16

a jeje, tu sa odhadzuju podprsenky
sem budem chodit castejise
5 2 8

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » sob pro 27, 2014 22:49

(:-) možná jsem to sem neměla psát, ale chápu to jako důležitou součást svýho pokroku... nevěřím, že existuje holka, které je pohodlněji v podprsence, ale málokterá má odvahu (a prsa) na to ji nenosit >:-)

Uživatelský avatar
rudo
Příspěvky: 5403
Registrován: sob črc 16, 2011 8:43

Re: Háně létající káně

Příspěvek od rudo » ned pro 28, 2014 1:41

maloktera? tak to bych zrovna takhle nerek

tak se tesim az se naucis vkladat taky ty fotky
5 2 8

Janek
Příspěvky: 2320
Registrován: ned dub 21, 2013 15:19

Háně létající káně

Příspěvek od Janek » ned pro 28, 2014 1:46

Nevěříte? Věřte
Obrázek
1. Proč jsme iracionální.
2. Máte paranormální schopnosti? Pak dostanete milion korun viewtopic.php?t=8325#p190690
3. NEberu od statu, nemocenske jsem nebral, ani nepamatuji a platim a platim na tu vetsinu ceskeho naroda, kteri od statu berou. A Vy?
4. Kurt Tackmann : “Chytrý napadne špatný názor, hloupý jeho autora.”

Uživatelský avatar
lumoska
Příspěvky: 1043
Registrován: pon úno 28, 2011 18:48
Bydliště: Bratislava

Re: Háně létající káně

Příspěvek od lumoska » ned pro 28, 2014 6:53

Vitaj.....a chlapcov ber s rezervou.:) Uz tu ostalo minimum ludi, co tu riesia raw stravu. Respektive mozno by ich tu bolo aj viac nebyt nasich antivita chlapcov....ale ked si neberies prilis dake internetove veci k srdcu, tak si zvyknes.:)
a nemyslim tym Jindru. :br
Celý život žiadne hranice.

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » ned pro 28, 2014 10:58

lumoska: Děkuji :lol:

Fotky zatím v plánu nemám, ale vypadám tak nějak přesně opačně, než ta slečna na obrázku :wink:

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Můj plán do budoucna

Příspěvek od Háně » ned pro 28, 2014 13:03

Mám spoustu bezva plánů do budoucna, většinu z nich si ještě musím dorozmyslet, ale v jednom mám jasno už teď. Až budu velká, nebudu bydlet v bytě jako doposud, ale v takovým doupátku. Zatím přesně ještě nevím, jak to bude vypadat, ale buď to bude nějaká maličká chaloupka, nebo maringotka na zahradě. To doupátko by mělo stát na nějakém pozemku, jedno jestli vlastním, nebo pronajatém. Nejlépe se asi dají sehnat pozemky pronajaté od různých zahrádkářských svazů. Vůbec bych se nebránila, kdybych potkala víc takových lidí, a o pozemek bychom se nějak rozdělili. Uvidíme, co mě zrovna cvrnkne do nosu.
V tom doupátku si budu moct udělat většinu věcí, jak chci. Když budu chtít pomalovat stěnu, udělám to (a jako že určitě budu chtít). Budu tam taky pěstovat zeleninu, pokud to pujde. Udělám tam venkovní výběh pro svojí želvičku a chtěla bych mít taky další kamarády. V tomhle se musím trochu mírnit, chtěla bych mít králíka, ovce, kozy, krávu, menšího koně, oslíky :D začnu s kralíkem a když to pujde dál dobře, budu pokračovat na další metu. Všechny zvířátka budu mít jen pro radost, rozhodně jim nebudu brát jejich mléko, srst apod. Maximálně tak trus na hnojení. Taky jsem se rozhodla, že (ač kočky stále oplakávám) budu mít zvířátka jenom býložravá. Bude to tak pro mě nejjednodušší - granulemi bych masožravce krmit nechtěla a zatím se necítím na to, koupit kusanec mrtvého těla u řezníka.
Hodně se těším na to, že se budu moct uskromnit. To je taková moje zvláštní touha a v současné situaci se to dělá dost špatně. Těším se, že třeba nebude téct teplá voda a budu se muset mýt na zahradě, taky bych hodně chtěla mít kadibudku :D a nejvíc se těším na to, že nebudu mít tolik věcí, protože se tam určitě nevejdou. Místo zbytečných krámů budu mít věci, co si sama vyrobím. Nejvíc se těším, až budu večer u ohýnku vyřezávat totem. Taky mám v plánu většinu toho, co sním, vypěstovat (tedy kromě zimy) nebo natrhat. U nás, ačkoliv bydlím na sídlišti, roste v létě kromě bylin spousta jablek a třešní a rybízu a objevili jsme i opuštěný jahodový pole. Tak se těším, až bude normální, že se ráno vydám s košíkem na lov.
A jedna z těch nejlepších věcí je, že tam budu spolu se svým mužem (není to můj muž jako manžel, ale já nerada používám slovo přítel v tomto významu). Jsem hrozně moc ráda, že má na tohle podobný názor a taky se na tyhle věcí těší (možná kromě těch ovcí apod. :lol: ). Je jeden z mála lidí, co mě v tomhle, a i v mém neobvyklém stravování, podporuje, ačkoliv sám má moc rád čínská jídla a rohlíky. Lepšího jsem si vážně nemohla přát >:-)
Tohle všechno se stane za dva a půl roku. Proč zrovna tehdy? Protože to tak řekl můj muž, nevím, proč zrovna tolik :D ale nějaký plán být musí a takhle to zní super. Lidé pořád říkají, že tohle nejde, tamto nejde, to je ale blbý nápad, to bych hrozně chtěl, ale bohužel nemůžu....asi jsem naivní, ale myslím, že tohle fakt můžu a že se to fakt stane. Zatím mě nenapadá, co by mohl být ten problém. Peníze na to mít budeme určitě, moje rodiče mi bránit nebudou, že by se nenašlo správné doupátko se nebojím, protože nám stačí asi tak cokoliv. Jediný, čeho se bojím je, že se tam budu bát. Zlodějů a vrahů a tak podobně, přece jenom panelákový dítě se cítí být chráněno betonem ze všech stran a když tam najednou není, tak má strach. Naštěstí mám dva roky na to, přestat se bát.
Bydlíte také někdo ve zvláštním doupátku, nebo chtěli jste někdy? Dost by mě zajímalo, jestli to někdo má podobně.

Janek
Příspěvky: 2320
Registrován: ned dub 21, 2013 15:19

Háně létající káně

Příspěvek od Janek » ned pro 28, 2014 19:09

Máš literární střevo... Můžeš klidně vydat eBook.

Je tu jedno vlákno o: viewtopic.php?t=511 a jeden tam ma zkušenost i s netopením... v maringotce nebude co ukrást, tak se zlodějů bát nemusíš... Nebo našetřit na plot, pes a je to :-)

Jen mě tak napadlo, to za 2,5 roku, jestli tvůj muž není tak trochu filuta...
1. Proč jsme iracionální.
2. Máte paranormální schopnosti? Pak dostanete milion korun viewtopic.php?t=8325#p190690
3. NEberu od statu, nemocenske jsem nebral, ani nepamatuji a platim a platim na tu vetsinu ceskeho naroda, kteri od statu berou. A Vy?
4. Kurt Tackmann : “Chytrý napadne špatný názor, hloupý jeho autora.”

Uživatelský avatar
lumoska
Příspěvky: 1043
Registrován: pon úno 28, 2011 18:48
Bydliště: Bratislava

Re: Háně létající káně

Příspěvek od lumoska » ned pro 28, 2014 19:32

My sme chceli pôvodne chatu v záhradkárskej osade. No ako som tehotná zbadala tie strmé schody všade, tak som hneď mala na to iný pohľad.:D Aj teda nezbytnosť denného šoférovania pri deťoch v takom prípade. Nakoniec sme skončili pri 200 m2 na poli rekonštruovanom baraku so záhradou. A aj tak bývame u mojej mamy v takom asi doupätku. Trošku v inom zmysle....ma to asi 400 rokov, tak si ani nikto nemysli, že tu žijú ľudia. Ale ako bezdetná osoba by som do toho kludne išla. m:-)
Akurát tu latrínu by som už asi nechcela. Užila som si jej dosť každé prázdniny v detstve.:)
Celý život žiadne hranice.

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » ned pro 28, 2014 19:56

Janek: jasně, už to vidím, kniha Život káněte Háněte :lol: akorát nevím, kdo by to četl. Děkuji za odkaz, určitě si to přečtu. Akorát nevím, co to znamená filuta...wikipedie říká, že je to "označení pro člověka chytrého, vychytralého nebo potměšilého, hovorově chytráka, šibala, nebo mazaného člověka". Tak z těchto vlastností na něj sedí jen, že je chytrý, to teda rozhodně. Ale jestli jsi to myslel, jestli se mě nesnaží nějak přechytračit (ikdyž moc nevím v čem, moc lidí mě zatím nepřechytračilo, tak nemám zkušenost), tak věřím tomu, že ne.

lumoska: páni, tak přece v tom nejsem sama :) těhotenství tedy v příštích minimálně 4 letech neplánuju, ale s těma schodama je to asi dost různý místo od místa. A tady v Praze (nevím, kde bydlíš ty) jsou zahrádkářský kolonie i v super dosahu MHD. On i baráček může být super, ale mě na tom nejvíc láká to, že člověk udělá pár kroků a stojí na trávě. Něco jako když jsem pod stanem, to mám úplně nejradši. A pak tedy ta nutnost nechat všechny krámy a nevyužitý blbosti za sebou. Naše rodina je celkem přírodní, jakože místo toho, abychom se v létě váleli na přecpaný pláži, jezdíme na hory, ale většinu času jsem ve městě, tak mě to všechno hrozně láká. No uvidíme, jestli se mi to bude líbit i potom (:-)

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Silvestr a nemoc a odpočítávání let

Příspěvek od Háně » čtv led 01, 2015 0:27

Tuto zimu už jsem podruhé nemocná. Nebo jako, nic hroznýho, prostě mě bolí v krku, hlava, mám trochu teplotu, asi 37.5. A je to obrovský pokrok od loňska, kdy jsem měla rýmu a bolest v krku většinu zimy. Tento rok jsem se hodně dlouho držela, ačkoliv celá rodina byla nemocná. Snažím se zjistit, čím to je, a myslím, že to bude zřejmě hlavně z psychických důvodů. Už delší dobu si všímám, že onemocním vždy, když mě čeká moc věcí. Tento rok to byla maturita, přijímačky, zápis na VŠ, první zkouška a teď bude ten zbytek zkoušek. Vždy před těmito událostmi jsem byla nemocná. Pak to byl celkem problém, protože třeba přijímačky jsem psala v horečkách s antibiotiky. Jestli mi tím tělo nechce náhodou naznačit, že bych se tím neměla stresovat a snaží se mi to všemožně znemožnit....Dále jsem si všimla, že vždy než nemoc vypukne mám ohromnou chuť na něco k jídlu, i v první den nemoci (obvykle jsem nemocná tak 3 dny). Vím, že by se při nemoci nemělo jíst, ale já jsem opravdu při chuti. Není to úplně hlad, ale když se najím, tak je mi mnohem mnohem líp. Těžko říct, jaký by to bylo, kdybych třeba jeden den nejedla, jestli bych byla vyléčená rychleji. Zatím to dělám tak, že se prostě najím, když se mi chce, ale ikdyž si dám trochu něčeho nezdravého, zajím to spoustou zeleniny. To má u mě vždy smysl, i když jsem hrozně přejedená něčeho vařeného, tak nikdy není na škodu se donutit a hodit k tomu salát, protože pak se mi většinou uleví. Chtěla bych hlavně ty nemoci úplně eliminovat a tak se soustředím spíš na to být v klidu, než abych se trápila s tím, že nemám jíst. Celkově jsem ale velmi zdravá, nebývám nemocná často. Tento rok byl výjimkou a je mi jasné proč.
Teď si tu tak sedím a kolem mě to všude třaská, byla jsem ráda, že jsem sem vůbec došla, protože se těch rachejtlí hrozně bojím. Vůbec nechápu, jak to někdo může vnímat jako oslavu, je to děsivé a přijde mi, že většina lidí to dělá stejně jen proto, že se "to tak prostě dělá". Nedokážu si představit, že při tom někdo zažívá nějaký skvělý pocit radosti. A i kdyby to tak bylo, mrzí mě, že nemají úctu ke všem těm pejskům, koním, i divokým zvířatům v lese. Myslím, že většina z nich se toho bojí víc než já. :( . Kdyby to bylo na mě osobně, žádný Silvestr by se neslavil. Chápu, že většina lidí to má rádo, ale já v tom nevidím smysl, protože jde jen o další odpočítávání, jako třeba narozeniny. Když si představím, že narozeniny ani nový rok se vůbec neslaví, že se všude nemusí vyplňovat datum narození a věk, cítím velkou svobodu. Představte si, že vůbec nevíte, kolik je vám let. Pak se opravdu prezentujete tak, na kolik se cítíte. Alespoň u mě psychika zmůže úplně nejvíc, a určitě nejsem jediná. Myslím, že kdyby si lidi třeba nepomysleli "mně už je 80, to už je hodně, to brzo zemřu", zůstali by mladí mnohem déle. Tak nějak říkají svému tělu, že už je na čase to tu zabalit, nebo aspoň stárnout a začít kupovat krémy proti vráskám a barvu na šediny, a ono to všechno slyší a splní vše dle očekávání. A že lidi potřebují nějaký den, který je jenom jejich, kdy dostávají hodně pozornosti od ostatních, nějaké ty dárky, můžou se radovat..? Tak potom by se mohli sami rozhodnout, kdy si takový den naplánují, a klidně i víckrát v roce.
:br

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Vyléčení očí

Příspěvek od Háně » čtv led 01, 2015 23:04

Říká se, že když někdo vidí na dálku špatně, znamená to, že se bojí budoucnosti. U mě by to občas sedělo. Mám asi 2-3 dioptrie, na každém oku trochu jinak. Od 15 let jsem každý den nosila kontaktní čočky, ale toto léto jsem toho nechala. Dělám to tak, že většinou jsem "na slepo", ale nosím s sebou brýle, které si dám na přednášce, v divadle a podobně. Čočky nosím na tělocvik a na tancování, protože brýle by mi plandaly a bez ničeho bych neviděla, co se předcvičuje a z toho bývám nervózní. Od té doby se můj zrak o dost spravil (vím jen subjektivně, u doktorky jsem nebyla). Vždy se snažím třeba knížku dát co nejdál od sebe a číst tak, abych to tak tak přečetla. Vždy potom vidím líp. Také vidím přímou souvislost s jídlem a náladou - po vařeném a když jsem vzteklá nebo vystrašená vidím o dost hůř. Nejhůř vidím v šeru a ve tmě. Zásadní je pro mě ale ta psychická změna - dříve jsem se často strachovala, že už bez brýlí nepřežiju a jsem bez nich ztracená. To se mi dnes nestává a často si ani neuvědomím, že vidím hůř než ostatní. Beru to jako něco normálního, jako součást mě, prostě dočasně vidím hůř. Nestěžuju si a mám ty oči ráda i tak. Moje jediné předsevzetí, které jsem si letos (a možná vlastně i v životě) dala je, že bych chtěla každý den chvíli provádět oční cviky. Několikrát jsem s tím začala, ale vždy jsem toho pak nechala. Určitě mi to zase o hodně pomůže.

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Zákusek

Příspěvek od Háně » pon led 05, 2015 21:53

Dnes má moje mamka narozeniny a tak jsme měli večer zákusek. Byly to veganské zákusky, protože jinak bych si nedala. Byl to takový ovocný košíček - naspodu nějaké těsto, na něm nějaké mrtvé ovoce zalité želé. Tak jsem ten košíček vzala a úplně suverénně, aniž bych si uvědomila, co dělám, jsem z něj sloupala a snědla to ovoce. Když jsem si toho všimla, přišlo mi to vtipný, prostě síla zvyku :lol: to ovoce ale bylo takový žužlavý a ani ten spodek mi moc nechutnal, to mě překvapilo. Zákusky jsem nejedla už asi 4 měsíce, protože když jím něco neraw, tak jsou to třeba vařené brambory na návštěvě nebo polívka nebo kousek tofu, protože mlíko a vejce odmítám i za cenu veřejného pohoršení. Doma si občas dám kousek hořký čokolády, nebo na posypání ovoce používám obyčejné holandské kakao místo raw kakaa, protože je to o dost levnější a stejně je to minimální množství, co toho sním.
Pak jsem si dala ještě jeden zákusek, byl to kokosový mufin. Ten byl o něco lepší, ale stejně, nic moc. A hlavně jsem se těma 2 pidizákuskama tak přejedla, že to zítra vidím na půst.

Uživatelský avatar
Jindra
Příspěvky: 3939
Registrován: úte led 20, 2009 9:41
Bydliště: Nové Město na Moravě

Re: Hurá, někdo sem něco napsal!

Příspěvek od Jindra » stř led 07, 2015 1:49

Háně píše:Vážím si toho, že mi ještě není ani dvacet, a mám celý život před sebou. Možná teď působím trochu jinak než ostatní, což budu tedy asi vždycky, zejména na rodinných oslavách s "občerstvením", ale za pár desítek let bych toho asi hodně litovala, kdybych se mermomocí snažila vypadat normálně
však to je to hlavní, co Ti přeju
já vědět o fungování živýho těla v pubertě to, co vím dneska, nemusel bych (po desetiletích na řízkách a svíčkovejch a smažácích) nedávno tak makat na svým zdraví
určitě je snazší vařeniny nejíst a tedy nepřivyknout jim (fakt jsou to drogy), než se po letech odnaučovat

a ty dnešní dva zákusečky? půst neuškodí, to ne, ale po dvou drobcích se Ti tělo nezanese, to zas neboj
ale tím Tě nechci podporovat, abys takové sladkosti jedla často - to by ode mne nebylo přátelské, však víš
Háně píše:Hodně se těším na to, že se budu moct uskromnit. To je taková moje zvláštní touha a v současné situaci se to dělá dost špatně. Těším se, že třeba nebude téct teplá voda a budu se muset mýt na zahradě, taky bych hodně chtěla mít kadibudku :D a nejvíc se těším na to, že nebudu mít tolik věcí, protože se tam určitě nevejdou. Místo zbytečných krámů budu mít věci, co si sama vyrobím. Nejvíc se těším, až budu večer u ohýnku vyřezávat totem. Taky mám v plánu většinu toho, co sním, vypěstovat (tedy kromě zimy) nebo natrhat. U nás, ačkoliv bydlím na sídlišti, roste v létě kromě bylin spousta jablek a třešní a rybízu a objevili jsme i opuštěný jahodový pole. Tak se těším, až bude normální, že se ráno vydám s košíkem na lov.
seš "moje krevní skupina", jo jo. udělej to takhle, budeš šťastná
bydlím v rodinném domku, ale taky sním o něčem jako mobilheim nebo maringotka, protože se to dá postavit někde o samotě za městem
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » stř led 07, 2015 23:14

Jindra: já toho tedy zas tolik o fungování těla nevím, dělám spíš to, co cítím jako správné, ale jelikož studuju biologii, tak toho asi nebudu ušetřena..pokud mě teda během tohoto zkouškového nevyhodí :lol: zase ale jako nevýhodu vidím to, že rodiče mají často různý poznámky, že už nevypadám dobře, ať toho hubnutí nechám (ne, opravdu nejsem nijak zvlášť hubená, ale oni to asi vidí jinak) a kdesi cosi, tak se dost těším, až budu starší a budu mít spoustu práce a nebudu moct chodit na rodinný obědy.
Ten půst jsem nedržela ani tak kvůli těm zákuskům, spíš jsem to brala jako dobrou záminku. Chtěla bych se naučit držet jeden den půst každý týden (a později i delší, ale to opravdu nejde, dokud bydlím s rodiči. Když na pár dní odjedou, tak na půst nemám ani pomyšlení, to jsou teprve vitariánský hody jak se patří a bez keců), začala jsem s tím v létě a pak jsem toho nějak nechala. Ani ne tak kvůli pročištění těla, ale spíš mysli. Chtěla bych, aby to pro mě bylo úplně normální a abych se dokázala v takový den radovat úplně stejně, jako když jím. Prostě aby radost nezávisela na jídle. Zatím se mi to daří tak napůl :)

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Krátké zamyšlení

Příspěvek od Háně » stř led 07, 2015 23:44

Dnes jsem přemýšlela o tom, proč se vlastně o sebe takhle starám. Co je ta motivace, která mě donutí jíst dobře a hýbat se a vyhýbat se škodlivým věcem nejen v jídle. Nejprve mě napadlo, že je to proto, že je mi tak prostě líp. Ano, to je sice pravda, ale někdy je mi zase hůř - když mě rozčiluje, že se na mě někdo divně dívá, když nemám co jíst :lol: , když musím vstávat dřív, abych si zacvičila, ....tohle je jeden z hlavních důvodů, ale bohužel, pro mě to asi není dostatečná motivace v poměru s tím, jak je to hodně namáhavý. Kdybych byla motivovaná jenom tím, tak bych asi vždycky pár dní jedla hrozně, pak pár dní bědovala nad bolestí břicha a pak chvíli zase dobře. Možná v budoucnu ne, ale zatím to tak je.
Naštěstí mám k tomuto důvodu ještě 2 další, které jsou pro mě o dost víc přesvědčivé. Svět je dokonalý, nebo alespoň byl, než ho lidi do značné míry znehodnotili tím, že chtěli pořád víc a víc. Já jsem taky dokonalá, respektive moje tělo určitě je. Umí takových věcí, který se já ani nejsem schopná naučit na blbou zkoušku a vždycky přesně ví, co a jak, a vždycky se zabývá tím důležitým, přestože já řeším třeba právě takový blbosti, jako jsou známky, nebo se s někým bezdůvodně hádám, nebo se stresuju. Jak je možný, že ono vždycky dokáže dělat to, co má? Skoro se až stydím, že mu v tom zrovna nepomáhám. A zrovna tak je dokonalé i to jídlo, které jsme dostali. A tak cítím jako velkou zradu ho odmítat a jíst místo toho něco, co je pro nás špatné. Dostali jsme dokonalá těla, dostali jsme dokonalé jídlo. My jsme ale vymysleli příšerné jídlo a ta dokonalá těla tím ničíme. Podle mě je to velká nevděčnost a mám zlost vždy, když si to uvědomím. Tak to ale není jen s jídlem, je to skoro se všemi vymoženostmi. Máme dokonalé nohy, vymyslíme si auta. Dostali jsme den a noc a my měníme noc na den a den na noc tím, že svítíme světlem a v noci pak nespíme. A takhle bych mohla pokračovat. Ale zde se dostávám do sporu s tím, jestli je skutečně nevděčnost dělat i to, z čeho máme velkou radost. Teď tím nemyslím, když má někdo radost z přejídání se dortem, ale spíš když někoho baví jezdit autem. Nebo třeba na koni, to zase baví mě, ikdyž zrovna teď to nedělám a nebudu to dělat, dokud si nevyřeším svůj psychický problém s tím (jezdectví je pro mě dost kontroverzní téma v mnoha ohledech). Tohle je tedy druhý důvod, ale ani u něho si nejsem úplně jistá. Nedokážu definovat ty hranice.
Ten třetí důvod se týká jenom mě a naštěstí v něm žádné pochyby nemám a myslím, že už ani nikdy mít nebudu. Vnímám, že jsem dostala dokonalé tělo, které má schopnost stvořit život. Tedy ne že bych byla partenogenetická :lol: , ale dokáže se na tom podílet, abych tak řekla. Proto cítím jako povinnost se o tělo starat, protože z něj někdy v budoucnu vznikne moje dítě. To dítě se bude tvořit z velké části ze mě, a já se tvořím z toho, co sním, co dělám, o čem přemýšlím. A když chci, aby se to dítě mělo co nejlíp, musím tedy jíst, dělat a přemýšlet, jak jen nejlíp umím. Teď mám zhruba 5-10 let na to, abych se to naučila. A ne, opravdu nejsem takováta, co když vidí dítě, tak se hned rozplývá "ťuťu ňuňu". Cizí děti se mi líbí opravdu málokdy, většinou se mi dost nelíbí (obzvlášť když vidím nějaký apatický dítě v kočáře, co už určitě umí samo chodit, a ještě mu maminka s úsměvem podává rohlík, z toho jsem vyloženě vzteklá). Myslím, že tohle je dost instinktivní, ale je to jediný důvod, kvůli kterýmu jsem schopná udělat skoro cokoliv.
Tak jsem to takhle napsala, abych to sdílela s ostatními, ale hlavně proto, abych si to mohla přečíst, až budu na štíru a na dně a v háji, protože tam se na takový věci snadno zapomíná.

Milly
Příspěvky: 6
Registrován: ned pro 14, 2014 10:00

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Milly » čtv led 08, 2015 14:54

Ahoj, moji kocouři jedí normální granule (takže jiné zvíře muselo umřít) a chytají si sami myši (musím dohlédnout, aby ji i sežrali, někdy ji jen uhrají k smrti a nechají - zvířata nemají vcítění, narozdíl od některých lidí). Uvažuju, že zkusím veganské granule, ale nějak mi to hlava nebere: http://www.bioobchod.cz/benevo-cat-pro- ... g/d-78357/
Mají i druh pro psy, ale zatím své fence dávám granule za studena lisované (teda taky s masem).
Zastávám názor: hlavně nic nevyhazovat. Dostávám z restaurace zbytky masa, lidi jednou kousnou do steaku a nechají. Takže zvířata umírají jen proto, aby se jejich maso vyhodilo. Vyhazování mi připadá ještě o trochu horší, než to strašné masožroutství.
Svoje zvířátka chovám, protože je to balzám na nervy. Tak Ti taky nějaké to zvířátko přeju...

Milly
Příspěvky: 6
Registrován: ned pro 14, 2014 10:00

Re: Můj plán do budoucna

Příspěvek od Milly » čtv led 08, 2015 15:48

Taky jsem se rozhodla, že (ač kočky stále oplakávám) budu mít zvířátka jenom býložravá. Bude to tak pro mě nejjednodušší - granulemi bych masožravce krmit nechtěla a zatím se necítím na to, koupit kusanec mrtvého těla u řezníka.
...........
Bydlíte také někdo ve zvláštním doupátku, nebo chtěli jste někdy? Dost by mě zajímalo, jestli to někdo má podobně.
Můj předešlý příspěvek byl k těm kočkám.
Teď k tomu doupátku: ano, bydlela jsem o víkendech ve stavební buňce bez vody a ele (4 roky). Vím, že to jsou jen víkendy a když jsem přijela, tak jsem měla komfort, ale já jsem si tam fakt odpočinula. Teď, když je chata dostavěná a buňka odstraněná, tak jsem se málem zhroutila - na chatě už si neodpočinu (to aby se člověk stále zouval nebo uklízel).
Fandím a přeju hodně štěstí!

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » čtv led 08, 2015 21:51

Milly, díky za názor ohledně doupátka. Ono člověk takovou volbou určitě o nějaký komfort přichází, ale otázkou je, jestli komfort = štěstí. Já myslím, že spíš ne. Ale uvidíme, co si o tom budu myslet potom :D
Ohledně těch zvířat, myslím, že veganské granule pro ně asi nebudou to pravé, přestože někteří jejich zastánci tvrdí opak. Jako jo, asi na tom pes či kočka může přežít, ale už ten fakt, že hladové šelmy prostě loví, o něčem vypovídá. Jako jasně, psi sežerou skoro všechno, třeba pes mojí sestřenky miluje okurky a papriku, tak ať si jí taky občas dává, ale to podle mě na tom nic nezmění. Já jsem vegan (ačkoliv nerada to o sobě takhle prohlašuju) právě proto, že i když mám hlad, vůbec mě to nijak nenutí si ulovit zvíře. Ale ten důvod, proč si sama masožravé zvířátko asi nepořídím je ten, že když už bych ho chovala, tak ať se má co nejlíp. A něco mi říká, že psovi víc prospěje syrové maso než granule (ač třeba nějak šetrně vyrobené).Když já sobě dopřávám syrový jídlo, nevidím důvod o něj ochuzovat i psa. Zde mi ani nejde o to, že kvůli potravě pro psa muselo zemřít jiné zvíře, to je jasné, přirozené a asi i správné, spíš je to pro mě osobní problém, zatím nemám žaludek kupovat maso a radostně s ním krmit psa. Naštěstí miluju všechno možné kopytníky od ovcí přes koně, osli,...a mám želvičku a šneky a určitě plánuju takovou tu velkou mnohonožku, takže se i pro mě najdou víc vyhovující kamarádi :wink: měj se krásně

Milly
Příspěvky: 6
Registrován: ned pro 14, 2014 10:00

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Milly » sob led 10, 2015 21:26

Háně píše: určitě plánuju takovou tu velkou mnohonožku, takže se i pro mě najdou víc vyhovující kamarádi :wink: měj se krásně
Jé, tak to budu zvědavá, snad sem pak hodíš fotku té mnohonožky. U psa je fajn, že si "řekne" co chce, to by mi u těch jiných potvůrek asi trošku chybělo. Moc Ti fandím, ahoj...

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Paní se svícnem

Příspěvek od Háně » sob led 10, 2015 23:23

Je mi úplně k pláči :cry: v posledních pár dnech se mi stala velmi zvláštní věc, a já na náhody moc nevěřím.
V rámci debordelizace svého pokoje často nabízím krásné věci, které už nechci, na různých inzercích za odvoz. Minulý týden jsem si ale řekla, že s tím končím, protože jsem tomu věnovala hodně energie (přece nemůžu za to, že jsem tu věc dostala), a několik lidí mi na poslední chvíli odřeklo sraz, na kterém jsem jim měla věc předat, nebo se dokonce ani neozvali a já tam na ně čekala jak trouba. Tak jsem se rozhodla, že další zájemce o inzerované věci odmítnu. Pak mi ale napsala paní, kterou jsem se rozhodla neodmítnout, chtěla ode mě jeden hezký svícen. Ten důvod, proč jsem jí, jako ostatním, nenapsala, že má smůlu, byl ten, že paní byla čerstvě po onkologické léčbě a navíc psala tak mile, že jsem se rozhodla, že toto bude poslední předávka věcí, další půjdou k popelnici.
Dnes si paní pro svícen přijela. Byla to fakt pěkná paní, věkem odhaduji tak 35-40 let, ale já moc nemám odhad. Řekla mi, že její prognóza vypadá špatně, a tak se zbavuje věcí, aby s tím manžel a syn neměli starosti, ale že tenhle svícen udělá její kolegyni radost. Bylo to fakt hrozné, ta paní se málem rozbrečela. Vůbec jsem nevěděla, co jí mám říct, tak jsem jí prostě ten svícen předala a šla.
Celý odpoledne jsem si připadala strašně. Nikdy dřív jsem se s takto nemocným člověkem nesetkala (resp. nevěděla jsem to o něm). Přišla jsem si hrozná, že fňukám kvůli nějakým zkouškám, zatímco někdo jiný řeší otázku života a smrti, kromě toho ta paní bydlí kousek ode mě. Když se procházím po našem přelidněném sídlišti, kolik z těch lidí v panelácích má podobné problémy, a já o tom ani nevím? Připadala jsem si jako nevděčnice a byla jsem v šoku. Hrozně bych chtěla, aby se ta paní uzdravila.
Večer jsem se vybavila obrovskou miskou zapékanýho müsli (už je mi z něj dost špatně, ale když jsem nešťastná, tak často jím to, co nechci) a napsala jsem té paní mail. Snažila jsem se psát nevtíravě, abych ji neodradila, a přidala jsem pár odkazů na vitariánské stránky. Prostě jsem to musela udělat. Paní mi ihned odepsala, prý má ovoce i zeleninu ráda a články si přečte, ale prý se kvůli lékům nemůže na čtení soustředit a i krátký článek jí dá zabrat. A z jejího mailu znělo takové zoufalství až rezignace, a opuštěnost....
Připadám si teď taky hrozně opuštěně, přestože mám všechno, co chci, kolem sebe skvělé lidi a jsem zdravá :( . Prosím, ať ta paní začne jíst živou stravu a uzdraví se. Vždyť to tak musí být, to nemůže být náhoda, že se zrovna ona ozvala zrovna mně, kvůli blbému svícnu. Prosím, napište mi někdo, že je to ta naděje.
Mám kolem sebe více nemocných i starších lidí, ale třeba o babičce vím, že by se tomuhle jen vysmála (byla lékařkou). Ona měla mrtvici, a bolí ji různě klouby a podobně. Často brečí, a povídá, že brzy umře, ale přesto jsem z ní nikdy necítila takové zoufalství. Možná je to tím, že je to babička, a babičky prostě umírají, kdežto tato paní je ještě celkem mladá. Stejně si teď připadám ještě hůř, že mě tak odrovná nějaká cizí paní, kterou jsem jednou viděla, a babiččino neštěstí semnou nic moc nedělá.

Uživatelský avatar
Jindra
Příspěvky: 3939
Registrován: úte led 20, 2009 9:41
Bydliště: Nové Město na Moravě

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Jindra » ned led 11, 2015 10:40

.
jo, dřív by mi takové setkání taky nedělalo dobře
(btw stalo se mi před dvěma roky totéž, s mladou tak krááásnou holkou, jí bylo nějakých třicet, vybrala si cestu svoji a dneska už holka néni)
dneska už plně chápu, že každý žijeme za sebe
ta paní se připravila na to, že už tu dlouho nebude, "uklízí po sobě", to je naprosto špatně
naopak má si říct "ááále co, měla jsem chřipku, je pryč, dneska mám onko, taky bude pryč", je potřeba myslet už jako uzdravený člověk
jedině to posilní její mysl, jejího ducha tak, aby nepodlehla
pokud myslí na to, že je nemocná a že už je pomalu "pryč", Vesmír jí toto taky přinese a pryč skutečně bude! takže - takhle NE!
prvně jsem pomyslel na Tajemství, to ať si zkoukne nebo přečte (ale čte obtížně, tak klidně film)
onko mne moc zajímá a hodně to mám nastudované, takže jsem v klidu (kdo o tomhle ví, ví dobře, že to lze dost dobře řešit), ovšem než jsem kdysi cokoli věděl, jednal jsem stejně jako paní, ale to je cesta do hrobu
ta pani se s tímto smířila a jde touto cestou, její tělo to tedy bere jako ten správný cíl a tam taky vše bude směřovat
jakmile se pani zaměří naopak na to, že už je zdravá a vše už je pryč, bude jí Vesmír toto taky přinášet
mysl a pohoda je zcela na prvním místě
jinak ale i já věřím, že živé tělo potřebuje živou stravu, takže rozhodně bych jí radil alkalizovat (a to silně) no a samozřejmě syrovou alkalizující energizující stravu, dostatek kyslíku apod.
poměrně určitě bych zapojil i CDS
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » ned led 11, 2015 11:18

Jindro, já myslím, že i kdyby jí člověk radil jakkoliv, tak už to bude bohužel brát prostě jako jednu z těch milionů rad, který dostala. Prý chodila několik měsíců každý den na ozařování, v prosinci byla na operaci. Já se nedivím, že už je z toho zblblá, furt jí určitě někdo říká, co má dělat. Ona to dělá, nepomůže to. Pak se objeví něco dalšího...jak pak má rozlišit, co je to kouzelný ono....Že nejspíš umře, to je jedna věc, to se prostě stává, mě spíš děsí ten způsob, jak umře. Proč musí někdo umírat tímhle způsobem, že prostě jen čeká, až to přijde. Chápu to u mojí prababičky, která špatně chodí, je jí asi 90 a vždycky říká, že ještě že může číst, aspoň jí ten čas hezky utíká, a je to asi největší znalkyně románů pro ženy, co znám. Ale to je něco jinýho. Mně ta paní přišla úplně v panice, kdoví, jak to má doma, asi hrozný. Protože mi nepřijde úplně běžný, že se nějaký cizí holce, kterou viděla jednou v životě, svěřuje se svým zdravotním stavem. Ona taky bere nějaké léky proti depresi, proto se nemůže soustředit na čtení. Přijde mi, že je to takovýto, když je někdo do něčeho tak moc zabranej a někdo na něj mluví, a on je stejně úplně hluchej, mně se to taky někdy stává, když mám nějakej problém a vůbec nevnímám, kdo mi co říká a úplně se v tom točím jak na kolotoči a nejde to zastavit. Ale když jsem si s ní psala, tak mi přišlo, že je ráda, že se o ní někdo zajímá. Tak jí budu psát dál, jestli to aspoň trochu pomůže. Jen moc nevím, co bych jí měla psát, když mi to přijde jako mluvit do dubu.

Uživatelský avatar
Jindra
Příspěvky: 3939
Registrován: úte led 20, 2009 9:41
Bydliště: Nové Město na Moravě

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Jindra » ned led 11, 2015 12:29

Háně píše:Proč musí někdo umírat tímhle způsobem, že prostě jen čeká, až to přijde
NEMUSÍ
to, že takto žije, to, že takto "umírá", to je její volba
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » ned led 11, 2015 13:00

Nemyslím si, že úplně. Pravda je, že každý má v životě svobodu rozhodnout se, co udělá, co si bude myslet. Ale dneska je to hodně těžký a hodně lidí neví, jak to udělat. Předtím, ještě než podstoupila všechny ty šílenosti v nemocnici, nevěděla, jaký všechny možnosti má. Teď už si to nejspíš úplně neuvědomí, protože jí to pokřivilo vnímání.Ty říkáš, že už plně chápeš, že každý žijeme za sebe, ale já si to tak úplně nemyslím. Vždyť je nás na světě víc právě proto, abychom se mohli navzájem ovlivňovat a vždycky to tak bude a nemyslím si, že když se od toho někdo odstřihne, tak bude svobodnější. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybych žila sama za sebe, jednak se mnou a jednak s lidma, o který se "starám". Možná je tohle jen nějaká mláděcí naivita, přiznávám, že mám komplex záchranáře světa nejvyššího stupně a občas se kvůli tomu ze mě stává šílenej manipulátor, možná, že až dospěju, tak opravdu pochopím, co říkáš, ale zatím žiju ve stádě a vnímám to takhle. Je pravda, že ta paní nemusí takhle umírat, to by jí ale někdo musel ukázat, že nemusí. Ale je moc těžký jí v tomhle pomoct, a nejspíš už i její nejbližší jsou úplně " v tom" a taky nevnímají. A když jí ještě nějakej doktor říká, že umře...pak už začínám pochybovat o tom, že je to její svobodná volba.

melikana
Příspěvky: 42
Registrován: čtv kvě 06, 2004 20:27
Kontaktovat uživatele:

Re: Háně létající káně

Příspěvek od melikana » ned led 11, 2015 17:24

Odpovím ti citací z knihy:
Naši spoluobčané pěstují černou magii. A kdo táhne s nimi, automaticky se stává černým mágem. Uvažuj. Můžeš se odchýlit z cesty, kterou ti tví spoluobčané vyměřili? A pokud s nimi zůstáváš, jsou tvé myšlenky a skutky navždy zakotveny v podmínkách, které ustavili. To je otroctví. Bojovník je od toho všeho naopak osvobozen. Svoboda je drahá, ale cenu není nemožné zaplatit. Takže se obávej svých věznitelů a pánů a neztrácej čas a sílu strachem ze svobody.

Zkus se nad tím zamyslet.

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » ned led 11, 2015 23:30

Zajímavá myšlenka. Ale já to vidím trochu jinak. Svoboda pro mě neznamená ustálit se na jednom ideálním bodě, kdy mě společnost nijak neovlivňuje. Jsem součástí ostatních, respektive my všichni jsme všemi navzájem, oddělují nás jenom těla. Neštěstí někoho jinýho je i pro mě neštěstí, stejně tak sdílím s ostatními jejich radost. Myslím, že to je lidské, ne se od všech odříznout, žít si to svoje, já jsem za vodou, já jsem ten bojovník, zaplatil jsem velkou cenu, ale stojí to za to. Ke svobodě nemusím platit nic, dostala jsem ji, když jsem vznikla a zadarmo (jen za cenu toho, že si moji rodiče udělali hezký večer a pak mě mamka nějakou dobu nosila v břiše). Vtip je v tom, že jí má každý, ale když o tom neví, tak jí nemůže použít. Nevnímám se jako něčí otrok. Jistě, že ostatní do mého života zasahují a do nějaké míry určují moji cestu. Ale to je správně, stejně jako mě ovlivňují zvířata, rostliny, prvoci, chromista, opisthokonta, excavata, slunce, déšť, domy, kino, čepice, labuť, kakaové boby. Ale já nad tím nijak nebojuju, naprosto se vzdávám a ty dobré věci ke mně přicházejí samy, a pokaždé je to něco jinýho. A stejně tak, jako mě ovlivňují všechny tyhle věci, tak tu paní ovlivňují řeči všech doktorů, odborníku, rodiny, přátel, cizích lidí, mě. A tak se nedivím, že je jí z toho fakt ouvej. Je její volba, že se k tomu takhle staví. Ale ona pořádně neví, z čeho má na výběr.
Mimochodem, z jaké je to knihy, jestli se můžu zeptat?

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Chuť na jídlo a zpívání

Příspěvek od Háně » úte led 13, 2015 22:22

Většinou mívám chuť na všemožný jídlo - tedy zejména v rámci ovoce. Jsem z toho někdy naštvaná, snažím se ovládnout, nebo naopak nesnažím, a pak toho lituju, a hrozně si přeju, abych tu chuť neměla. A když se mi stane, že tu chuť nemám, tak jsem z toho vedle jak ta jedle, a jsem nešťastná, že nemám na nic chuť a je mi tak nanicovatě, přitom je to konečně ten vytoužený stav. Je to asi podobný, jako s chutí k životu. Občas jsem totálně roztěkaná, nejradši bych dělala úplně všechno zároveň, ze všeho mám hroznou radost a nevím, co dřív. Ale když jsem znuděná a otrávená, nemám se o nic líp. To už si radši vyberu tu první možnost. Jak je to ale s tím jídlem? Nejraději bych jedla jenom, když mám hlad. Tady je ten problém, že to je opravdu málokdy, hlad skoro nemívám. Zatím jsem neměla možnost to pořádně vyzkoušet, ale tipnu si, že bych jedla tak jednou za dva dny. Možná by se to později změnilo, teď mám ještě hodně rezerv, odkud brát energii. Ale z toho by se naši asi zvencli - každý den mám na talíři, jak jsem hubená (přitom jsem asi tak průměrná, ani by mi nevadilo nosit s sebou ještě o pár kilo míň, a cítím, že i tělo by to chtělo, není to žádnej výmysl nespokojený holky se svým tělem). Tak se snažím hodně jíst, když jsou doma. A z toho mám pak chuť na další jídlo, ikdyž ho ve skutečnosti moc nechci. Nejraději jsem celý den pryč, ale ani potom mě neminou otázky typu " a co jsi měla k obědu? ". Těžko vysvětlovat, že jsem vlastně žádný oběd neměla, protože jsem prostě neměla hlad.
Dnes jsem byla opět na sboru - chodím zpívat každý týden. Je to fakt super záležitost. Zpívám už asi...páni, no už je to 13. rok. Je to skvělý, protože mě to fakt baví, něco společně nacvičit, jezdit všude možně po světě a soutěžit (zvlášť protože jsme zatím asi 98% soutěží vyhráli :mrgreen: ), koncertovat...ale má to ještě zvláštní terapeutický účinky, což si uvědomuju asi od svých 13 let. Naše sbormistryně nám vždy říkala, že díky zpívání z nás vyrostou citlivější lidi, no začínám si myslet, že měla pravdu. Už jen to, jak člověk dlouze vydechuje, je uklidňující, tím spíš, že vydává nějaký tón. Je to taková zvláštní vibrace v celém těle, jakoby se všechny ty cesty tak otevíraly a rezonovaly a je to hrozně příjemný. Když se zpívá vícehlas a krásně to ladí, je to ještě o to lepší, někdy je z toho husí kůže. Já zpívám ve čtyřhlase druhý hlas (tudíž trochu vyšší než střední) a ve tříhlase střední. První hlas má melodii, třetí je takovej tajemnej a my jsme někdy uprostřed. To se mi líbí, musí se tam člověk tak nějak zapasovat, vmezeřit, zkrátka aby to zapadlo přesně tam, kam má. Říká se, že je to nejtěžší hlas, ale mě to baví. Ten sbor může být i bez druhého hlasu, nestojí to na něm, je to hezky kontrastní - ale s náma je to o tak moc lepší. A k tomuhle mě to tak nějak podvědomě vychovává, aby mě ostatní nevyžadovali, ale aby to se mnou bylo o hodně lepší. A co se týče skladeb - některý jsou hrozný, ale občas se tam najdou takový, ze kterých mrazí, a kvůli tomu tím "ztrácím čas". Já nejsem křesťanka, neumím odříkávat modlitby ani nic podobného (dost se vůči tomu vymezuju - 8 let mezi spolužáky a učiteli křesťany mě naučilo myslet si svoje), ale tohle vlastně něco na ten způsob je, akorát myslím, že o hodně silnější. Ale můžu mluvit jen z vlastní zkušenosti, takže těžko říct. Ale vždycky je mi po tom tak dobře.

Uživatelský avatar
cepheus
Příspěvky: 4949
Registrován: pát dub 09, 2010 17:17
Bydliště: Earth

Re: Háně létající káně

Příspěvek od cepheus » sob led 17, 2015 19:32

Háně píše:Mimochodem, z jaké je to knihy, jestli se můžu zeptat?
Don Juan ? (use google) :wink:

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Dnešní oběd

Příspěvek od Háně » ned led 18, 2015 15:41

Nedělní obědy jsou jedny z mála vařených jídel, který jim, protože k nám chodí babička (málem se zhroutila, když byl brácha půl roku vegan, tak jsem si řekla, že tohle snad v zájmu zachování duševního zdraví přežiju, a navíc se tím udržuju v "kondici", že když pak někde výjimečně sním něco vařenýho, hned mě to neskolí :lol: já vím, hloupá výmluva, ale dokud bydlím tady s rodiči, tak to takhle asi bude). Mamka dělala zapečený brambory se sýrem a vejcem. Já ale tohle nejím, takže mi nechala pár vařených brambor. Já jsem si k tomu dala rajčata a okurku, těch bylo dvakrát tolik, co těch brambor, ale stejně se mi z toho chce trochu spát a mám v žaludku kamení a divně to bublá. Sestra (13 let) je pořád nemocná, kašle jak blázen, úplně se dusí, už asi dva týdny. Předtím měla tak týden přestávku. Její jídelníček dnes? Ráno nějaký kakaový kolečka/mušličky/lupínky nebo co to je s mlíkem, k obědu ty brambory, a předpokládám, že během odpoledne spořádá balíček gumovejch bonbónů, co babička donesla, a k večeři často jí třeba pizzu. Mamka s tátou si dají aspoň pár koleček okurky. Na jejich talířích je takovej blemstanec, můj talíř hraje všemi barvami, a táta mi jako obvykle říká, jak to krásně vypadá. On vždy nakoupí spoustu zeleniny, protože má na to v obchodě chuť, ale stejně nakonec večeří chleba se sýrem, když lamentuje nad tím, že už zítra zase bude muset do práce. Mamka naříká, že se jí bude večer špatně tancovat (chodíme spolu každý týden), jak se najedla, ale stejně si přidává, protože "se chce pořádně nacvaknout." Teď už se vaří kafe, rozbaluje se nějaký koláček, co donesla babička. Často jsou to takovýty bábovky z obchodu, co mi vždy smrděly jako psí granule. Ještě před rokem jsem si je vždycky hrozně nechtěla dát, ale stejně jsem to udělala. Teď už na to fakt nemám chuť. Babička je nešťastná, že nemůže péct, protože měla mrtvici a nemůže pohybovat jednou rukou. Tak nám aspoň donese takovouhle ňamku. Občas donese taky banány. Dnes zrovna donesla sušené meruňky. Tak takhle vypadá neděle u nás. A já už nechám toho psaní, a pujdu se radši učit o pozoruhodném světě bezobratlých. >:-)

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Bylo o nás postaráno

Příspěvek od Háně » pon led 19, 2015 11:50

Když jsem tak dneska umývala odšťavňovač, vzpomněla jsem si, od kdy ho doma vlastně máme. Je to obrovská krabice, je asi 20 let starý, strašlivě hučí a vždy, když se odhodlám tak jednou za měsíc udělat si šťávu, tak se jen modlím, aby nezačal hořet. Já se totiž takových přístrojů hrozně bojím. A co teprve to umývání, zabere asi tak 20 minut a to nekecám. Leží nám ve skříni a kromě mě ho nikdo nepoužívá. Koupila ho moje mamka, když jsme ještě byli prckové, prý nám v něm dělala šťávy každý den (proč jsem po ní nezdědila takovou trpělivost?). Naše první jídlo, co jsme jako malí s bráchou jedli, bylo nastrouhané jablko s mrkví. My jsme byli příšerné děti, vstávali jsme prý v půl šestý ráno. V šest hodin, za jakýchkoliv okolností (prý i když bylo mínus dvacet stupňů), jsme vyráželi, já v kočárku, brácha cupital vedle mamky, na hřiště. Žádný děti tam kromě nás nebyly :lol: každý den, každé dopoledne venku. Já si to samozřejmě nepamatuju. Ale pamatuju si, jak jsme odpoledne koukali na Kouzelnou školku a mamka nám vždycky krájela jablíčko. Mohli jsme si vybrat, jestli se šlupkou, nebo bez šlupky. Brácha chtěl vždycky se šlupkou, já bez ní. Co na tom, že jsme dostávali 2x denně kravský mlíko. S tím byla náhodou dost sranda. Vždycky nám ho rodiče ohřáli a dali do takových těch lahviček s dudlíkem. My jsme okamžitě běželi do obýváku, kde jsme sebou plácli (a to doslova) na matraci a vylohnili jsme ho během 3 minut. Ani s jídlem do nebylo tak zlé. Mamka snad každý den vařila, mívali jsme třeba rybí prsty s bramborama. Jasně, není to úplně ideální, ale vůbec jsme neznali takovýty dnešní jedovatý výmysly, jako jsou snídaňový křupky, instantní jídla apod. V mekáči jsme byli, co si pamatuju, poprvé v asi 5 letech, když nás tam táta jednou spíš tajně vzal po plavání (a bylo to docela dobrodružství). Celkem jsme tam byli asi 4x (v životě). Sušenky jsme nejedli vůbec, jenom na výletě jsme mohli mít každý jednu tatranku. A ovoce a zeleniny jsme jedli fakt hodně. Hlavně jsme každý víkend jezdili na výlety všude možně po okolí. Když jsme byli starší (cca od 4 let), chodili jsme na spoustu kroužků, kam jsme jen chtěli. A když jsem měla volno, byla jsem s kamarádkou - sousedkou venku nebo u ní doma. My jsme si hrály, brácha šel taky a hrál tam na počítači Harryho Pottera (to pro nás tehdy bylo něco svatýho, doma pracoval s počítačem jen táta). Stejně tak i já jsem chodila na návštěvy k bráchovu kamarádovi (což je čistě náhodou teď můj přítel >:-) ), a hrála jsem si s morčetem (to bylo zas pro mě něco svatýho, zvířátko jsme neměli). Byly to skvělý časy a i když já bych spoustu věcí udělala jinak, tak se o nás rodiče starali, jak si mysleli, že je to nejlepší. A jsem si jistá, že by mýmu tělu víc uškodilo, kdyby mi nevěnovali pozornost, ale byla bych odmalička raw. Když byla malá moje ségra, tak už to bylo zase jiný. Rodiče trochu polevili, a ikdyž taky trávila hodně času venku, taky se o ní skvěle starali, tak trávila víc času u televize, počítače, a těch sladkostí a nezdravostí snědla určitě taky víc, protože se začalo hodně nových věcí prodávat, a taky protože byla (a je) hodně vymýšlivá. Nám stačilo říct, že ne, a už jsme mlčeli. Asi to bylo taky tím, že jsme na to byli vždycky dva. Ale stejně se to nedá srovnávat s tím, když vidím některé dnešní děti. Mámy je tahaj s sebou, když si jdou kupovat oblečení, když se trochu zabahní, už dostanou vynadáno. To jsem teda zvědavá, jak to budu zvládat já, až budu mít jednou děti. Koneckonců se můžu inspirovat našima, protože mamka mi ještě k tomu všemu, co pro nás dělala, psala deníček :D jo, bylo o nás fakt dobře postaráno.

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Záhada bolavého břicha vyřešena

Příspěvek od Háně » ned led 25, 2015 11:17

Dříve mě často bolelo břicho z ležení. Zní to asi divně, ale čím dýl jsem spala, tím jsem se ráno budila s větší bolestí břicha. Ale byla to zvláštní bolest, jakoby ve svalech. Jako bych celou noc posilovala břicho. Byla jsem z toho dost zhrozená, nedokázala jsem si představit, že bych měla třeba nějaký úraz a musela ležet delší dobu. Snažila jsem se zjistit, čím to je, ale nic mě nenapadalo. Pak jsem na to úplně zapomněla, až dnes ráno se bolest objevila znova a naštěstí už vím, z čeho to je. Včera jsem měla fakt žrací den, kromě 3 jablek jsem snědla tuny vařenýho. Hodně čočky, protože mi hrozně chutná. A taky těstoviny. A večer pár buráků. Všechno jsem to míchala pátý přes devátý. Ani jsem z toho neměla špatný pocit, svoji daň už si za to vybírám (dokonce se mi udělala na krku bolavá uzlina) :lol: . Když jsem šla spát, měla jsem břicho jak balón. Tak jsem to mívala dříve každý den. Tak si myslím, že v leže to břicho musí zapojit nějaké zvláštní svaly, aby ten balón nějak udrželo, nebo tak něco. Takže je to tak, opravdu jsem celou noc posilovala svaly.

Kromě toho mám ale dnes dobrou náladu. Delší dobu přemýšlím, že bych si v létě chtěla udělat sama výlet. Být někde, kde je fakt klid a jen tak si přemýšlet a dělat si, co se mi zachce. Jenže abych si platila nějaký ubytování, to zase ne. Přemýšlela jsem, kdo ze známých má třeba chatu a nevyužívá ji, ale nikdo mě nenapadl. Včera jsem úplně náhodou narazila na web nějaké rodinky, co mají malou farmu s kozama a ovcema (a zahrádkou s ovocnými stromy :delicacy: ) a nabízí tam ubytování zdarma, když jim člověk se zvířatama pomůže. To je pro mě ještě lepší, kozy jsou hrozně super. Navíc ta rodinka chce odjet na dovolenou a potřebují někoho, kdo by se jim o zvířata postaral. Hned jsem paní psala mail a ta mi odepsala, že by byla moc ráda! Jupí, tohle budou fakt skvělý prázdniny m:-)

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

jsem ráda naživu

Příspěvek od Háně » ned úno 01, 2015 2:02

Poslední dobou se staly fakt super věci!. A dalších nápadu na statisíce :wink:
1) neudělala jsem zkoušku :oops: už jsem to opravdu potřebovala. Celý týden, co jsem se na ní učila, jsem se vlastně moc neučila, ale panikařila jsem. Konečně jsem si vyzkoušela, že když neudělám zkoušku, tak se nestane vůbec nic (kromě toho, že dostanu lifefooďáckou čokoládu :lol: mám nejlepšího přítele)
2) konečně jsem vymyslela způsob, jak se učit a přitom cvičit, tedy ne úplně přitom. Vždycky když jsem cvičila třeba hodinu v kuse, měla jsem špatný svědomí, že se neučím. Teď to dělám tak, že se třeba půl hodiny učím a pak 20 minut cvičím. Učení se tím zefektivní, protože mi to pak líp myslí, těším se na ty pauzy a ještě si zacvičím asi 2x tolik, co normálně :D
3) byla jsem na plese a připadala jsem si vedle ostatních fakt hrozně - všechny holky měly super róby, účesy, líčení..já jsem si ani nestihla umýt vlasy, oči jsem měla jak angorák (to asi vždy, když chodím pozdě spát..jejky, to je hodin), šaty jsem měla svoje oblíbený, avšak rozhodně se nedají označit za večerní, vůbec jsem nebyla namalovaná (žádná novinka, ale na plesech to bývá s ostatníma dost kontrastní)..a ještě jsem byla psychicky nějak zkormoucená (jinak bych takový sebedestruktivní myšlenky ani neměla), ale přesto mi bylo řečeno, a dokonce víckrát, že vypadám zářivě a tak nějak živěji než ostatní >:-) jupííí, konečně věřím přísloví "jste to, co jíte."
4) konečně jsem začala realizovat svoje nápady s tričkama - první tričko pro bráchu k narozkám je hotovo
5) a teď fakt super věc. Poslední dobou jsem měla celkem existenciální krizi s tím, co budu jednou v životě dělat, jakože za práci. Protože pracovat ve vědě nechci a když člověk studuje na přírodovědecký fakultě, většinou cesta vede do laboratoře nebo výzkumu, nebo prostě na něčem podobným, což je pro mě horor. Přítel mi řekl, ať si napíšu všechna možná povolání, co bych ráda dělala, absolutně bez přemýšlení, co k tomu člověk potřebuje umět. S pocitem beznaděje jsem to udělala, hned druhá položka byla vést kroužek pro děti o zvířatech nebo rostlinách. No a co se nestalo, za dva dny mi píše kamarádka, jestli nemám zájem o brigádu - vést kroužek pro děti o ponících! že jí to nabídla nějaká paní, ale ona neměla zájem. Tak jsem se té paní ozvala a co se nestalo? Od úterka budu vést kroužek na stanici přírodovědců >:-) a mají tam i klokany a krokodýla! Takže to bude asi dobrý start a zkušenost a už se těším.
Tak jsem zvědavá, co si pro mě život nachystá dál, každopádně zatím je to celkem zábavný m:-)

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Asi jsem odsouzená k věčnýmu hledání

Příspěvek od Háně » sob bře 14, 2015 16:44

Poslední dobou mi není tak veselo, ikdyž zdánlivě jde všechno super. Pochybnosti, jestli dělám všechno dobře. Občas se chci někam zahrabat a na všechno se vykašlat. A asi si taky moc nechám kecat do života. A obzvlášť do toho, co jím. Rodiče si ze mě furt dělají srandu a mě to už neba. A tak se objevily i pochybnosti o tom, co mám vlastně jíst. A o tom, jak mám vypadat. Začínám se obalovat vrstvami tuku, chudák tělo už neví, čí je. Jednou si přečtu například to, že člověk má jíst tolik sacharidů z ovoce, co se do něj jen narve (znáte Freelee, tu banánovou holku, ne?). Dělá to hodně lidí, tak na tom něco musí být. Jenže těm se to dělá, tam v tropech, a všichni se pak fotí s těma obrovskýma mísama nádhernýho ovoce, až by člověk záviděl. A výsledek? Mám hrozný hlad a sladký už nechci ani vidět. A ještě k tomu nemám peníze. Někdo zas říká, že je lepší jíst hodně zeleniny. Jo, to by šlo, jenže pak vidím ovoce a chci jíst ovoce, protože jsem nikdy neviděla nic hezčího, než je ovoce. Někdo tvrdí, že má člověk jíst co nejvíc zelených listů. Tak jsem ve stresu, že jsem mimo domov a nemůžu si udělat smoothie. A pořád se nervuju tím, jestli nejím moc, nebo málo, schovávám si ve skříni ovoce, protože nejsem tak bohatá, abych ho mohla kupovat normálně domů pro celou rodinu, tohle musím sníst aby se nezkazilo, tohle zase musím jít koupit, no to je drahý, to je děs a ještě je to nezralý. Tu mi někdo tvrdí, že musím jíst hodně, jinak se mi spálí svaly, někdo zas, že mám jíst míň a až budu mít hlad. Někdo si myslí, že když ale budu hladovět přes den, tak to večer budu chtít dohánět čokoládičkama..hm a co se nestane, když tohle vím. Tak jím prostě to, co mi přijde po ruku. Nejhorší jsou středy, kdy jsem celý den ve škole (od 8.30 do 19.30) a nesu si s sebou ohromnou těžkou tašku plnou ovoce a zeleniny a připadám si trochu jak idiot a stejně mě bolí břicho a vůbec všechno, jak furt musím sedět a krmit se informacema, co mě mnohdy ani nezajímají. A všude mi říkají, jak má správná holka vypadat a mně z toho jde hlava kolem. A taky mě bolí. A mám šílenou žízeň, na kterou nepomáhá pití. A nejvíc mi vadí asi to, že dělám něco, co nepovažuju za správný a dávám přednost nějakým blbostem před tím, co jsem dostala a je pro mě nejlepší. A taky je pryč ten uklidňující pocit, že jsem součástí celýho tohodle světa, že jsem vyrobená z toho samýho co všechno okolo mě a že jsem tu v bezpečí, na který jsem si už dost zvykla. Teď si připadám spíš, že mě všichni chtějí zabít a nejvíc asi já sama.
Fakt nechápu, co se to děje, dřív jsem přeci nedala na to, co mi říkají ostatní a dělala jsem si věci podle sebe, neřešila jsem to a bylo mi nejlíp. Asi už jsem nějaká přeinformovaná? A dost mi z toho hrabe. Nechci žít tím stylem, že furt myslím jen na to, co mám sníst a jak se mám chovat a vypadat, aby ostatní byli spokojení. A taky táta, který si ze mě neustále dělá srandu a když nenápadně naznačím, že teď se sice směje, ale za pár let už možná tolik nebude, tak mi řekne, že je úplně fuk co si myslím, že je úplně jedno jaký mám zkušenosti a že jestli si myslím, že když budu jíst jenom ovoce a zeleninu tak nikdy nebudu nemocná a nikdy nebudu muset do nemocnice (což je moje největší hrůza, neznám odpornější prostředí), tak to se pěkně pletu a jsem naivní a uvidíme, kdo z nás bude zdravější. Pardon za negativní a zmatečný příspěvek, ale já teď fakt nevím, kudy kam. :(

Uživatelský avatar
Jindra
Příspěvky: 3939
Registrován: úte led 20, 2009 9:41
Bydliště: Nové Město na Moravě

Re: Asi jsem odsouzená k věčnýmu hledání

Příspěvek od Jindra » úte bře 17, 2015 0:06

Háně píše:A asi si taky moc nechám kecat do života. A obzvlášť do toho, co jím. Rodiče si ze mě furt dělají srandu a mě to už neba
to nedělej! nedávej si kecat do života! buď silná a ignoruj je!
Háně píše:pořád se nervuju tím, jestli nejím moc, nebo málo
ááách jo. nervovat se nesmíš. čistá hlava je základ. jestli máš jakýkoli nervy - nemůžeš bejt v pohodě. klííídek, klííídek!
Háně píše:Nejhorší jsou středy, kdy jsem celý den ve škole (od 8.30 do 19.30) a nesu si s sebou ohromnou těžkou tašku plnou ovoce a zeleniny a připadám si trochu jak idiot a stejně mě bolí břicho
ideální příležitost k tomu jednomu dni půstu v týdnu. Když nejíš, nezatěžuješ tělo trávením a jsi celý den "čerstvá", v pohodě, bez únavy. Bejt celej den ve škole, dávám jednoznačně půst. S sebou tedy jen flašu vody.
Háně píše:všude mi říkají, jak má správná holka vypadat a mně z toho jde hlava kolem
jestli se fakt zabejváš tímhle, tak to teda asi nemáš nudou co dělat. brouku nic ve zlým :-) jak má vypadat správná holka nikdo neví. každá holka je správná tehdy, když je sama sebou. holka, která se snaží bejt správná podle toho, co si myslí ostatní, správná nikdy nemůže být. správné je být takový, jak vyhovuje Tobě. buď sama sebou. buď spontánní. měj ráda sama sebe. buď silná - tak, abys dokázala ignorovat pošklebky druhejch, že "nejsi správná", to je totiž kravina. Ty jsi správná holka!!
Háně píše:Nechci žít tím stylem, že furt myslím jen na to, co mám sníst a jak se mám chovat a vypadat, aby ostatní byli spokojení. A taky táta, který si ze mě neustále dělá srandu a když nenápadně naznačím, že teď se sice směje, ale za pár let už možná tolik nebude, tak mi řekne, že je úplně fuk co si myslím, že je úplně jedno jaký mám zkušenosti a že jestli si myslím, že když budu jíst jenom ovoce a zeleninu tak nikdy nebudu nemocná a nikdy nebudu muset do nemocnice
nesnaž se žít tak, aby ostatní byli spokojení. prosím ne! žij tak, abys byla spokojená Ty. Co je dobré pro Tebe, je dobré i pro ostatní - žij tak, aby bylo dobře Tobě. jedině pak budeš vyzařovat pozitivní energii, lásku, dobro (a Vesmír Ti to opět ve velkém vrátí, neboj, tohle totiž skvěle funguje, mám vyzkoušeno). Táta si dělá srandu? V duchu si řekni "tohle neřeším, klídek", zato nahlas řekni tátovi něco ve smyslu "táto máš mne rád? máš! tak proč si ze mne utahuješ? proč ta ironie? myslíš, že takhle mezi námi bude fajn vztah? ne, takhle ten vztah akorát rozbiješ, táto, a to já nechci, protože Tě mám ráda. Táto prosím nedělej si ze mne srandu - mně to totiž bere energii, mrzí mne to od Tebe". Táta správně říká, že mu je úplně fuk, co si myslíš. Tak to totiž má bejt! A Tobě zas má bejt fuk to, co si myslí táta. To není sobecké. Musíš dát na svůj rozum, musíš být svá. Takže pokud si táta nepřestane dělat z Tebe sradičky, bude na Tobě, jak ten problém vyřešíš. Bude (je) to totiž Tvůj problém, ne táty. Buď silná a ignoruj to. Druhé nepředěláš - sebe však ano. Jo a táta má pravdu - pouhý jezení ovoce a zeleniny Tě před nemocnicí neochrání. Já v nemocce taky 6 let nebyl a jsem pro to šťastnej, protože to smradlavý prostředí nesnáším, ale krom toho, že jím ovozel, krom toho se taky starám o to, o co Ty taky musíš - právěže o čistou hlavu. Pokud se budu stresovat, tak můžu jíst co chci a zdravej nebudu. Veškerý nemoci jsou totiž tady (klepu si prstem do spánků), tady nahoře, v hlavě. Pokud je v cajku hlava, je v cajku aj to ostatní.
Hanko, jsi správná holka!
Nesnaž se být lepší!
Buď svá! Buď spontánní! Buď jaká jsi!
Měj se fááájn :-)
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid

Uživatelský avatar
cepheus
Příspěvky: 4949
Registrován: pát dub 09, 2010 17:17
Bydliště: Earth

Re: Háně létající káně

Příspěvek od cepheus » úte bře 17, 2015 13:02

Jindra píše:
Háně píše:A asi si taky moc nechám kecat do života. A obzvlášť do toho, co jím. Rodiče si ze mě furt dělají srandu a mě to už neba
to nedělej! nedávej si kecat do života! buď silná a ignoruj je!
Jindro, nechci Ti do Tvych rad nejak kecat .. nicmene co Tvy decka, uz Te dostatecne ignorujou ?:)
Predpokladam ze ano, kdyz to radis jinym ratolestem .. a jak se Ti to doma s nima potom libi, kdyz sbali prachy (treba na ty na studia) a ignorujou Te ?

Vis co .. neni nad rovnovazny stav, UPLNE, ale UPLNE ve vsem, kazdy extrem (=odchylka, vychylka, uchylka od rovnovahy veci) je skodlivy :wink: .
No .. odlehcil bych to ukrutny drama dospivani asi napred Příslovím 13.24 : "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna.."
.. a pak pro jistotu jeste Dobesem :D :

"Od maleho fazola kličila ve vatě, za pravdu mi datě, že to nejdě bez tyčky,
.. stačila by prosta sukova, aby divča nebalancovalo"
:mrgreen:


Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » čtv bře 19, 2015 0:08

Jindro,
já vím, že je pravda, co říkáš (v tom že člověk má být spokojenej apod.), ale nechci se jaksi k ničemu nutit. Čím víc budu myslet na to, že mám být v klidu a se sebou spokojená, násilím si přeměňovat myšlenky, tím hůř to dopadne, takhle to mám zase já vyzkoušené na sobě. Obvykle mi pomáhá naopak přijmout všechny emoce, i ty špatné, a říct si, že je to v pořádku, že to takhle cítím a že na tom nemusím nic měnit. Představím si, že jsem malé dítě, třeba podle nějaké staré fotky, a říkám si, jak bych se k tomu dítěti asi chovala, abych ho utěšila. Rozhodně bych mu neomílala o hlavu nějaké pozitivní věty, jak se dneska všude můžu dočíst, např. v knihách o "zákonu přitažlivosti", ani bych mu neradila cokoliv ignorovat. Pro mě, aspoň zatím, tudy cesta nevede, a jestli se mám přijmout taková, jaká jsem, tak se musím přijmout i s tím, že občas řeším blbosti, nebo že jsem někdy hysterická a mám špatný období. Celkově se mi ten koncept nelíbí, jasně že nějaká míra optimismu je prospěšná, ale účelně si vytvářet myšlenky a "formovat tím realitu" - přijde mi to moc násilné a nejsem si stopro jistá, jestli tomu věřím. Nakonec jsem pořád to malé dítě, nic víc, a je mi líp, když to všechno nechám být, jak je. Představuju si to vždy, jako že mi padají kalhoty a já si je furt zoufale přidržuju - nejlepší je ale nechat je spadnout a ono se taky nic nestane, však můžu stejně dobře, ne-li líp, jít bez nich :lol: někdy jsem tak mimo, že se mi ale nedaří tuhle metodu aplikovat. A tak nezbývá nic jinýho, než počkat, až bude líp. Nevím, jestli jsem správně pochopila tvoji reakci, ale tohle je moje odpověď. Myslím totiž, že ty jsi zase nepochopil úplně, co jsem psala já (zejména ohledně táty). Každopádně díky za názor, líbí se mi, že mé "problémy" nevnímáš jako důsledek puberty nebo tak něco.
S tím půstem mě to taky napadlo, ale nakonec jsem usoudila, že den ve škole pro půst není vhodný...nejlíp mi totiž při půstu bývá, když se můžu volně pohybovat a být víc venku (tak je mi teda nejlíp vždy, pochopitelně). Když musím sedět ve škole a mám hlad, tak se vrtím ještě víc než obvykle :)
Dnes jsem měla dobrý den, přestože jsem byla ve škole, tak snad to tak ještě chvíli zůstane.

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » čtv bře 19, 2015 1:19

Ještě mě k tomu napadlo - některým tvým radám, Jindro, úplně nerozumím. Zdá se mi, že jsou protikladné. Kupříkladu:
"Buď silná", "Druhé nepředěláš - sebe však ano" versus " Nesnaž se být lepší."
"krom toho se taky starám o to, o co Ty taky musíš" versus "klííídek, klííídek!"
"buď spontánní" versus vůbec celý všechno, co mi radíš. Je neproveditelné být spontánní, když člověk dělá, co mu radí někdo jiný.
" to nedělej!" versus "nedávej si kecat do života!"
Vlastně mi to přijde spíš vtipný, vím, že tě chytám za slovo (:-) zdá se mi, že vidíš věci trochu černobíle, ale možná se pletu, vůbec tě přeci neznám. Snadno se mi vidí na ostatních vlastnosti, které sama mám.
Ještě jednou díky za komentář - dost věcí jsem si díky němu uvědomila, ikdyž možná úplně ne tak, jak sis představoval :D

Uživatelský avatar
Jindra
Příspěvky: 3939
Registrován: úte led 20, 2009 9:41
Bydliště: Nové Město na Moravě

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Jindra » čtv bře 19, 2015 12:43

Háně píše:Ještě jednou díky za komentář - dost věcí jsem si díky němu uvědomila, ikdyž možná úplně ne tak, jak sis představoval
a to je to podstatný. abys o tom přemýšlela a hledala se, hledala svý místo.
vůbec se nesnaž trefit do mých představ, ne ne, to by nebylo dobře

já se taky ještě pořád hledám, ale myslím, že už aspoň jdu tím správným směrem
nespěchám - míním se učit po celý život

P.S. Líbí se mi, jak mě chytáš za slovo. aspoň vidím, jak nevhodně jsem svý myšlenky formuloval. jenže (a to sorry) se nedokážu přinutit psát tady sáhodlouhý odstavce tak, abych se vymáčkl zcela přesně a přitom koukat z okna, jak tam krásně hřeje sluníčko. fakt se omlouvám - padám pryč od týhle klávesnice, padám ven na vzduch. oba víme, že když tady nenapíšu svý žblechty, Ty tím o nic nepřicházíš :wink:
Dokud jíš jen na hlad, je to v pohodě. Nepodléhej chutím!
od 12. 2. 2014 testuji nízkosacharid

Uživatelský avatar
cepheus
Příspěvky: 4949
Registrován: pát dub 09, 2010 17:17
Bydliště: Earth

Re: Háně létající káně

Příspěvek od cepheus » čtv bře 19, 2015 16:32

Jindra píše:.. jenže (a to sorry) se nedokážu přinutit psát tady sáhodlouhý odstavce tak, abych se vymáčkl zcela přesně ..
A treba je to tak dobre Jindrichu, kdysi, kdesi, velmi dávno kdyz mel recnik predstoupit pred lidi a vest rec, tak aby byl strucny a vystizny musel svou myslenku(y) peclive zformulovat a vytesat napred do kamene:).
A ten ktery "neunesl svoje myslenky" jednoduse nikdy nerecnil, ponevadz vubec nevystoupil:).
Nic, mejte se, venku je fakt brutalne hezky:))).

Uživatelský avatar
cepheus
Příspěvky: 4949
Registrován: pát dub 09, 2010 17:17
Bydliště: Earth

Re: Háně létající káně

Příspěvek od cepheus » čtv bře 19, 2015 16:48

Háně píše:A tak nezbývá nic jinýho, než počkat, až bude líp ..

.. Dnes jsem měla dobrý den, přestože jsem byla ve škole, tak snad to tak ještě chvíli zůstane.
Tak vidis, zase az tak dlouho jsi necekala :D ..

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Re: Háně létající káně

Příspěvek od Háně » čtv bře 19, 2015 20:43

Jojo, taky teď každou volnou minutu letím do botanky před naší školou a fotosyntetizuju..máme tam teď přenádhernou ladoňkovou loučku. Tak si vždycky ráno oblíknu svoje modrokytičkový mimikry a jen tak si tam kvetu a nikdo mě nevidí. A světe div se, přežila jsem svých 22 hodin čistýho času/dva dny ve škole a ani jednu přednášku jsem nezatáhla, huráááá (:-) asi jsem fakt kytka, jinak si to nedovedu vysvětlit

Uživatelský avatar
Háně
Příspěvky: 538
Registrován: čtv pro 18, 2014 14:55

Tahle se jedí banány u nás doma

Příspěvek od Háně » sob bře 21, 2015 19:16

Asi jediný tvoreček, se kterým se ráda dělím o banány
https://www.youtube.com/watch?v=9QwIOQT ... e=youtu.be
Neumím sem dávat videa, tak aspoň takhle
m:-)

Odpovědět